Dnešní kulturní krajina byla vytvořena lidskými a přirozenými sílami a neustále se mění od té doby co jsou tam zaměstnáni lidé.
Kulturní krajina: Toto je svědectvím o neustální změně!
Jako v tavícím kotli sociálních, ekonomických a technických podmínek historických epoch, odrážeji se v něm stejně minulost, jako i současnost.
Kultůrní krajina není přírodní začátek ani finále, ale vždy mžikový snímek v průběhu staletí využívání půdy.
Kultůrní krajina je zdrojem obživy, místo možností z množstvím společného majetku a nositelka ekologických, ekonomických, sociálních a kulturních funkcí.
Její vývoj vyžaduje zapojení občanů, uživatelů pozemků a mnoho dalších zastupitelů zúčastněných stran na venkově.
Společně se sítí spolku saských organizací pověřených údržbou krajiny a našimi členy a partnery se nám podařilo dosáhnutí šetrného rozvoje přírody v naší oblasti. Nabízíme informace, poradenství, zprostředkování a praktickou podporu.
"Široké svahy Pöhla-ůdolí ve velkém počtu jako šachovnice uspořádané zelené, žluté a hnědé barevné louky a políčka svedčí o podnikavosti v hospodaření malých firem trpasličího zemědělství horních Krušných hor v nejvýš položené kulturní oblasti Saska."
Rozpoznatelné historické směry krajiny umožní nám vytušit si představu jak to kdysi vypadalo.
Stejný úsek krajiny vypadá v roce 2000 zcela jinač. Formováním jednotních zemědělských družstev (JZD) po 2. světové válce byly rozšířené polní úseky a s moderní technikou dosáhnuty efektivnější způsoby pěstování. Tímto spúsobem, byli splněné požadavky týkající se zabezpečení potravín pro obyvatelstvo. Dnes musí zůstat zemědělství konkurence-schopné na globálních trzích. Pro podniky horských oblastí to není snadné.
Zdejší krajina Krušných hor je ještě poměrně bohatě strukturovaná a všestranná. Jejich přirozený, jednoduchý rozvoj a zachování biologické rozmanitosti ale, nemůže byt do budoucna považován za zajištěné. To vyžaduje společné úsilí v každém období a pro každou generaci
Když se podíváme na dějiny naší krajiny, rychle se setkáme s předchozími generacemi, které formovaly naše současné stanoviště.
Můžeme si položit otázku: Jaké to bylo doopravdy? Staré dobré časy nebo tvrdý chleba? Nebo obojí? Tyto historické fotografie nám pomůžou něco o životě naších předků - naších kořenů - uhodnout.
Farmář se svou ženou ve svém malém dvoře, při každodenním krmení drůbeže. Starý dům byl láskyplně restaurován a je nyní domovem mladé rodiny.
Se speciální kosou na obilí, bylo zrní řezané a vázané na panenky. Jednotlivé obilní pole nebyly příliš velké, ale sklízně úrody byly možné jen těžkou fyzickou práci.
Na vazbu obilnich panenek, musela celá rodina na pole. Batolata byla jednoduše umístěna do vozíku a dívali se na pracující.
Sklízení sena pomocí volů.
žací stroje, které byly taženy spřežením koní, nahradili postupně práci sekačú.
Koňským spřežením tažené hrábě nahradilo namáhavé ruční obracení sena.
První "kus chleba " s borůvkovou marmeládou, byl vždy velmi zvláštním, kulinářským zážitkem v roce.
Děti museli brzo pomáhat v zemědělství, nebo sbírat lesní plody.
Krušnohorský spěvák Anton Günther věnoval této aktivite písničku „Wenn’s Annel mit dem Kannel in de Schwarzbeer gieht“
"Když jde Anka s konvici na borůvky "
Pohled z kopce Hermann-höhe směrem na Mildenau, Pöhlberg a Geyersdorf svedčí o tom, že krajové polní struktúry byly dominování menšími, keřovými porosty. Tyto husté keře, byly zdrojem potravy pro mnoho druhů, zvěře, na druhé straně take, místo ke hnízdění a bezpečné útočiště.
Lesní dělník během polední přestávky.
Sbírání dřeva, patřilo po mnoho století k úkolům žen. Paliva bylo poměrne málo a tak byly sesbírané všechny větve, které byly v lese nalezeny. S korbičkou museli toto těžké břemeno nest domů často o délce několika kilometrů.
Skupina žen při sklízni brambor.
Až do poloviny 19. století se provádělo obchodovaní s řemeslem uhlářů. Na jednu pec pro výrobu dřevného uhlí pálením, bylo potřeba přibližně 25 až 30 metrů krychlových dřeva, na získání pouze asi 25 procent využitelného materialu.
Uhláři žili často jen v chudých chatkách.
Staré pohlednice svědčí o tom, že lidé i když žili v obtížných, osudu nepříznivých, životních podmínkách, pěstovali stejně, dobré sousedské vztahy.
Rolníci svažejí slámu.
Každý okamžik, ve kterém se mohlo odpočinout od tvrdé práce byl využit pro společně strávené příjemné chvíle s rodinou, nebo sousedy, vyprávěním příběhů nebo společnim spěvem a hudbou.
Sekání trávy kosou bylo během letních měsíců denním chlebem rolníků. Pravidelně se musela kosa brousit to znamenalo že byl břit naostřen.
Do vysokého věku nosili ženy dříví z lesa, dovolené byly jenom drobné na zemi ležící kusy, těm ženám ale, které vzali hrubé, silné větvy, hrozily tvrdé tresty.
